Pivní mozoly

1987, Praha

Svobodný

Včera jsem se bavil sám se sebou
a říkal jsem si,
že bych chtěl být víc svobodnej.
Pak jsem si řekl: tak buď
Buď teď tři hodiny svobodnej,
dělej si, co chceš.
Ale co chci?
Vždyť vůbec nevím
co to svobodnej znamená!
Toužím po něčem, co nechápu!?

Začal jsem se chechtal a chtěl jsem se podřezat.
Svoboda Svoboda Svoboda
Každej za ní bojuje,
když jí nepociťuje, nadává,
když jí má, neuvědomuje si to.
Je to trapný.
Já jsem trapnej.
Ale svobodnej.
Už jsem se totiž podřezal.

Řetěz

Já nemám řetěz jen na krku
Jsem svázanej na rukou, na nohou
Mám lana na srdci
Ostnatej drát kolem mozku
Pásku na očích a zámky s pečetí na uších
Nejvíc sešněrovanou mám pusu
Zuby vybitý, jazyk vyříznutej
Ale pro jistotu pusu zašitou a němou
Ale žiju a mezi lidma jsem se celkem dobře chytnul:
Plazím se, prosím, dělám
A mám sny
Spoustu snů

Tvář II

Tečou mi slzy
jako když pochopím verš básníka.
Dívám se za šedivcem,
kterej odchází pryč
a cynicky se řehtá,
vysmívá, pošklebuje.
Jde na konec svý cesty,
znechucený životem,
zhnusený dobou i lidmi.

Působí to jako inscenace.
Jeho bolestivý, výsměšný smích
je kořením zbytku života.
Má už vše za sebou,
cítí se použitý a podvedený životem.
Stále bez peněz a někomu na obtíž.

Děsí se nudy,
ale i za jeho maskou cynika
je obyčejná touha
někam a někomu patřit.

Představení není zajímavé
a netrvá zbytečně dlouho.
Začínám se taky smát
a smích vysouší slzy.
Teď už se na něj můžu dobře podívat.
Poznávám ho.
Ano, nemýlil jsem se:
to já jsem ten přitroublej,
ošklivej a suchej chlap.
Začínají mi znovu téct slzy.

Tvář I

Pracoval’s na sobě, budoval osobnost
a teď jí teprve formuješ:
Před svou holkou se měníš v její idol,
protože o ní nechceš přijít.

Chodíš dělat, abys neměl hlad
Zdravíš lidi, protože je budeš potřebovat
a máš přátele, abys neměl jen sám sebe.
Věříš svý mámě, abys měl pocit,
že aspoň někomu věřit můžeš.
Nejvíc se ale přetvařuješ sám před sebou
aby ses nezabil.

Generál

Máš ještě možnost!
Tvou poslední
Bude přece válka a ty můžeš být voják.
Získáš šarži.
Tam je jiný svět, jiné zákony a jiný lidi.
Vládne strach a disciplína.
Budeš podřízenej a přitom
budeš moct rozhodovat o životě a smrti své i druhých.
Máš zbraň, hlad, strach, moc
a to je tvá šance.

Budeš mít skvělej pohřeb.
Jako hrdina.
Budou hrát hymnu a zpívat vánoční koledy,
křičet tvý jméno s odporem
a na druhý straně se slávou a závistí.

Válka a mír

Země, který světlo
je závislý na lidech

Lidi, jejichž život
je závislý na zemi

Smrt, který existence
je závislá na zlobě

Zloba, která je lidí a lidi,
který jsou smrti

Prosím vás, ne!
Za život prosím,
za nás, za lidi

Prosím vás ne!
Prosím za mír a lásku

Za zem a její světlo,
za lidi a jejich zem

Hnusí se nám armáda,
hnusí se nám její praktiky,
vynucenost zákonem

A přitom tiše v prosbách
a modlitbách doufám
a víc nic.

Prosím vás, ne!

Den

Je normální den,
docela hezky.
Nemyslím na špatný věci,
chci mít klid.
Večer se budu milovat,
dopoledne budu v práci
a k obědu si dám levný jídlo
a dvojku vína.

Když se pak ale večer milujeme,
myslím na zbytečnost toho, co dělám.
Kdyby ten den nebyl,
vlastně by to bylo jedno.
Jsem asi idiot.
Zas upadám do krize.
Deprese je tak silná,
že zapomínám na hezký tělo vedle sebe.

Ráno je hnusný, prší,
zas do práce.

Pes